Ačkoliv se nám může zdát, že sláva a úspěch přinášejí vždy štěstí, bývá tomu i naopak. Většinou mají ale lidé, kteří jsou něčím výjimeční, i výjimečný život. Život naší nejslavnější operní pěvkyně Emy Destinnové byl jako na té pomyslné houpačce. Na počátku jejího života to vypadalo, že ji štěstí opustit ani nemůže.
· Její otec, podnikatel Emanuel Kittl, byl osvícený člověk, který podporoval mladé umělce.
· Když poznal talent u své dcery, na jejím uměleckém vzdělání nešetřil.
Jako první jí přijdou do cesty housle. Už v osmi letech má svůj první koncert. Kromě hudebního nadání, má i smysl pro literaturu a kreslení. Na hodiny herectví dochází k tehdejší ikoně divadelního umění – Otýlii Sklenářové Malé. Na hodiny zpěvu k Marii Destinnové Löwelové, bývalé sólistce vídeňské opery. Z úcty k ní si Ema mění příjmení.
Místo angažmá jen urážky
Nadšená Ema je přesvědčena, že už jí nic nebrání ve vstupu do zlaté kapličky. Zabránil jí v tom sám ředitel, který jí doporučil studené sprchy na uklidnění. A to ještě netušila, že podobná koupel ji čeká ještě jedna.
– Druhý pokus uskuteční v Drážďanech.
– Tady se zdá vedení divadla dokonce netalentovaná a pro jeviště příliš ošklivá.
Člověk by si mohl myslet, že po takových zkušenostech bude sebevědomí mladé ženy natolik otřeseno, že už raději nic dalšího zkoušet nebude. Ema byla ale tvrdohlavá a odjela zkusit své štěstí do třetice do Berlína.
· Publikum Dvorní opery aplauduje ve stoje.
· Destinnová konečně dostává smlouvu.
Poté přicházejí další světové úspěchy.
– Londýnská scéna Covent Garden – tam se seznamuje se slavným Enrikem Carusem.
– A další světová operní jeviště.
Na úspěch ve své domovině si musela počkat až do svých čtyřiceti let. Soukromý život se jí příliš nevyvedl. Vypadá to, že tu pomyslnou kapičku štěstí Ema vyplýtvala na své světové operní úspěchy. Umírá zklamaná a bezdětná v pouhých dvaapadesáti letech.